Carbon Serie
Black, White, Coloured
Snakeskins
3D paintings
Airport Art Party
Lolity / Lolitas
Zahrady / Gardens
Jeans through borders
My holidays
Bazén / Swimming-pool



Texty / Text
Katalog PDF / Catalogue
Curriculum Vitae
Kontakt / Contact
Odkazy / Hyperlinks
Jozef Mrva, Natalie Perkof: Sklenice s/bez vody, Galerie 209, 2016
Silvie Šeborová, Natalie Perkof: Děkuji za pochopení, NDB Janáčkovo divadlo Brno, 2015
Artyčok.tv, Výchozí pozice, Galerie Emila Fily, Ústí nad Labem, 2015
Kultura.cz (Česká televize), Natalie Perkof - portrét, 17.3.2012
Marika Svobodová, Věnováno africkým otcům, Era, 2012
Marika Svobodová, Natalie Perkof, 2012
Satisfakce, Miroslav Mašek, Natalie Perkof, 2012
Maud kotasová, Natalie Perkof, 2011
Toplife, Helena Továrková, 2011
Jeans napříč hranicemi, Natalie Perkof, 2010
Karina Kottová, Artalk, 2009
Eva Spěváčková, Ateliér č., 2008
Petr Kožíšek, Ateliér č. 21, 2005
Silvie Šeborová, Natalie Perkof: Děkuji za pochopení!, NDB Janáčkovo divadlo Brno, 2015

Natalie Perkof: Děkuji za pochopení!
19.5.2015 - 26.5.2015
NDB, Janáčkovo divadlo, Brno

1. Divadlo. Místo, kam chodíme za uměleckým, divadelním zážitkem.
2. Národní divadlo. Evokuje představu něčeho vznešeného, dámských vysokých lodiček, třpytivých kabelek a pánských obleků.
3. Janáčkovo divadlo. Budova ze šedesátých let minulého století s hledištěm pro 1383 diváků postavená z železobetonového skeletu, který umožňuje prosklení celé čelní fasády.
S těmito definicemi pracovala Natalie Perkof ve chvíli, kdy se rozhodla připravit pro Janáčkovo divadlo site specific projekt, tedy projekt, který je vytvořen pro konkrétní dané místo, reaguje na něj, čímž se toto místo stává jeho nedílnou součástí.
Čtvrtým výchozím bodem se pro Natalii Perkof stalo téma manipulace, jež umělkyně chápe v kontextu současného světa; ať již je to manipulace médii, která vytváří obrázek diváků, čtenářů a posluchačů o konkrétních událostech, či manipulace ve smyslu společenského tlaku na úspěšnost jedince, jež se pak odráží v tom, kde a jak kdo bydlí, jakými moderními přístroji má vybavenou domácnost, jakým jezdí autem. Manipulováni můžeme být i fyzicky a to i v momentech, kdy si to sami neuvědomujeme, či se této manipulaci oddáváme dobrovolně. Konkrétní příklad, z něhož Natalie Perkof čerpá vizuální inspiraci, se týká letištních hal, kde kvůli - ať reálným či nereálným - teroristickým hrozbám trávíme čas v mantinely význačných frontách, které nás vedou k přepážkám s rentgeny a kontrolou.
Uhnout není kam, ale co kdyby bylo? Jak jsou manipulační mantinely zakořeněny v naší mysli? Je pro nás vůbec divné, pokud se objeví na místě, kam vlastně nepatří? Jako je například divadlo? Ono vznešené divadlo, jedno z posledních míst asociovaných s kravatami a koktejlovými šaty. Divadlo. Místo kam chodíme za uměleckým, divadelním zážitkem. Tento zážitek však nemusí být nutně jen divadelní. Natalie Perkof jej rozšiřuje o zážitek další, který může ten divadelní doplnit, i se stát jeho oponentem. Záměrně neuvádím slovo výtvarný, protože přestože je Perkof výtvarná umělkyně, pracuje zde s jinými médii, než je malba, kresba nebo socha. Je vaším primárním dojmem, že nevíte, proč by mělo umění takto vypadat? A jste si jisti, že vás do tohoto postoje někdo nevmanipuloval? Jakákoli snaha o přijetí se cení. Děkujeme za ni, děkujeme za pochopení.

Silvie Šeborová